SLOVÁCKÉ HODY V JUNDROVĚ

 

VZNIK SLOVÁCKÝCH HODŮ A JEJICH ZAKLADATEL

Vznik hodů nejen v Jundrově, ale i v jiných částech Brna a v jiných městech, můžeme považovat za důsledek vzedmutého českého a moravského vlastenectví po první světové válce. Nositelem tohoto cítění byla TJ Sokol a Československá církev husitská. Propojení těchto dvou vlastně odlišných organizací dokazuje umístění provizorního oltáře a konání bohoslužeb v Sokolovně Jundrov. Není to nic neobvyklého, protože už od 19. století probíhala téměř celková proměna kulturního i společenského života , oproti minulosti byla snaha sdružovat a přesunovat kulturní a společenský život do podobných spolků. A byl s nimi i úzce spjat i zakladatel hodů Jaromír Světlík.

Jaromír Světlík se narodil 6.4.1906 v Otrokovicích na Zlínsku. V roce 1924 se přestěhoval do Brna Jundrova.V Brně vystudoval zeměměřičství a stal se inženýrem. Vedle svého zaměstnání se zajímal zejména o sport, byl členem Sportovního klubu Jundrov. Byl výborným atletem a fotbalistou. Jaromír Světlík neméně vynikal v organizaci sportovních a společenských akcí a stal se náčelníkem Sokola Jundrov. Právě za jeho života využívala prostory Sokolovny Československá církev husitská, které vypomáhal tím, že jako výborný muzikant a pianista doprovázel jejich mše svou hrou. Jako příslušník Československé armády byl v únoru 1940 zajat gestapem a odvezen do koncentračního tábora, z kterého se vrátil až po pěti letech v květnu 1945. V koncentrační táboře onemocněl tuberkulózou a prodělal několik léčení v sanatoriu Paseky. Zemřel v říjnu 1984 v Jundrově.

 

VZNIK HODŮ

Začátky tradice místních slováckých hodů byly formovány od roku 1924 Jaromírem Světlíkem. Byl ovlivněn nejen místem svého narození, tj. Otrokovicemi, kde se stýkají tři různé regiony a jedním z nich je i Slovácko, ale i svým vlasteneckým cítěním a členstvím v Sokole a Československé armádě. Jelikož se v tradiční lidové kultuře Brněnska projevují i prvky slovácké, které by se daly charakterizovat slovem folklorismus, nesetkalo se založení slováckých hodů s nevolí, právě naopak.

Po příchodu do Brna začal Jaromír Světlík navštěvovat již dříve založené slovácké hody v sousedních Žabovřeskách. Zalíbily se mu tak, že se rozhodl podobné uspořádat v Jundrově.

 

Pořádání hodů se setkalo s velkou odezvou obyvatel. Samotným hodům předcházelo tzv. zvaní po Jundrově i okolních obcích. Toto zvaní probíhalo na koních, které si chlapci a muži půjčovali od sedláků, a protože koní byl omezený počet, zbytek krojovaných jel na nazdobeném, tzv. opentleném žebřiňáku taženém koňmi. Celé toto zvaní doprovázela dechová hudba.

Jundrovští brali celou slávu velmi vážně, proto projevovali opravdový zájem o to co si na hody obléknou. Po první světové válce se začaly ve městech objevovat půjčovny krojů, ne jinak tomu bylo i v Brně. Velmi známou půjčovnou byla půjčovna slováckých krojů Jožky Frýborta z Komárova a také půjčovna paní Mackové ze Žabovřesk. V těchto dvou půjčovnách, kde si obyvatelé Jundrova půjčovali kroje na hody, byly především kroje šardické, hovoranské a kyjovské. Častěji ale lidé oblékli kroj, který měli doma, ať už si ho přivezli z místa narození či půjčili od příbuzných. Proto na starých fotografiích nacházíme ve velké míře kroje z okolí Uherskobrodska a Uherskohradišťska, jako kroje vlčnovské, hlucké aj.

Od začátku svého založení se hody a hodová zábava odehrávala v hospodě „U Mojžíšů“. O pár let později, kdy se začal o Slovácké hody v Jundrově projevovat nebývalý zájem veřejnosti, notně domácích obyvatel, kteří si považovali za čest jít v kroji na hody, musely být přesunuty na větší „plac“. A tak veškeré dění hodů, s výjimkou průvodu , bylo přesunuto na hřiště SK, v místech kde se dnes na ulici Veslařská nachází skleníky a kaple ( původně Orlovna ). Od roku 1957 byly opět přesunuty, a to do Sokolovny na Stromovce. Před samotnými hody a v průběhu nich probíhají zvyklosti jako stavění máje, či tancování tanečků a provádění různých symbolických obřadů na „place“.

Hody doprovázela dechová hudba, která se účastnila už zvaní a také samotných hodů i jejich zábavy. Hody dříve připadaly na Václava (28.září), tzv. Václavské, a odehrávaly se v neděli odpoledne, večer byly přesunuty do sálu, či několika sálů po jundrovských pohostinstvích. A dozvuky připadaly na pondělí.

Na začátku druhé světové války v roce 1939 byly hody zrušeny, protože nesměly probíhat žádné zábavy.

 

HODY PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE

V roce 1945 skončila druhá světová válka a nastala vlna opětovně vzedmutého vlastenectví a návrat k normálnímu životu, i když návrat nebyl právě jednoduchý. Lidé hledali povzbuzení ducha v tradiční zábavě, která jim už před válkou byla tak blízká. Hody se opravdu po válce setkaly s obrovským nadšením. Tehdy do průvodu přišlo na 95 krojovaných párů. Byla velká pocta být zvolen stárkem hodů, volily se 4 páry a z nich se určil jeden hlavní. Tím, že byla obrovská účast jak krojovaných, tak lidí, kteří se přišli podívat a pobavit a měly velký úspěch, splatil se tak dluh na místní Sokolovně, který se vytvořil její samotnou stavbou. Díky získané známosti z koncentračního tábora, kde se J. Světlík seznámil s mužem z Hovoran, se podařilo na hody získat „pravou“ slováckou dechovku , a to dechovou hudbu z Milotic, která hrávala na hody až do roku 1950. A nejen to, tato známost přinesla i možnost půjčování krojů, případně jejich zakoupení přímo z Hovoran, kde se našla další spřízněná duše pro Jundrov, Anna Košulovičová, která pomáhala krojové vybavení získávat, už během války. Kroje dostaly úplně novou podobu. Byly přímo z vesnic, ve kterých kroje vznikaly a noví majitelé se začínali zajímat i o jejich péči, výrobu a správnost oblečení kroje.

V roce 1949 nastala další významná změna, a to v termínu hodů. Jelikož většina místních pohostinství byla zrušena a s nimi i jejich sály a zahrady, (byly z nich utvořeny sklady, např. na nábytek), musely se tomu přizpůsobit i hody. A protože na Václava bylo už zima a nebyly k dispozici sály, kde by se zábava mohla konat, byly přeloženy na poslední srpnový víkend do Sokolovny a na „plac“ za Sokolovnou na ulici Stromovka. Je tomu tak dodnes.

 

Součást souborné práce „Slovácké hody v Jundrově“

studentky Filozofické fakulty MU – obor etnologie Lucie Grulíkové